Kamarád Karel aneb co se do WOL nevešlo

Jelikož jsem se před nedávnem doma nudil dva týdny na neschopence a nevěděl co mám fotit do WOL, nafotil jsem celý druhý týden s dřevěným panákem, co jsem si donesl z práce, kterému říkám Karel.
Nejdřív měl být jen na jedné fotce z každého dne a nakonec je úplně na všech fotkách a jel se mnou i do Prahy. Podívat se na celý týden můžete tady http://www.weekoflife.com/cz/week/18898/zima-s-popelarem-12-.aspx
Vzniklo ale i dost fotek navíc, které se do WOL nevešly a pár z nich dávám sem...

o zhasnutých světlech a opadaném listí

zhasla další světla

z dalšího stromu opadalo listí

a mlha zakryla nám celé okolí

smrt do očí vmetla

všechno čím byli jsme si jistí

a co už tebe ani trochu nebolí

tahle fotka měla být původně o něčem úplně jiném, ale člověk míní a voda mění a obraz se stal rozloučením s přítelem z doby, kdy starosti byly menší a přátelství silnější

...

sbohem kamaráde

Sudek na Strahově

Na poslední chvíli jsme s Pavlou stihli výstavu k výročím Josefa Sudka ve Strahovském klášteře. Bylo úžasné vidět fotografie, které znám z knih a internetu živé. Jsou tak jiné!
A celý Strahovský klášter je zajímavé místo...
Při příležitosti našeho výletu do Prahy jsme navíc živě poznali dvě nové kamarádky, které do té doby byly pouze facebookově virtuální a to má taky váhu!
Udělal jsem tam spoustu fotek, ale sem si dám jen jednu, která mi při prohlížení evokuje náladu toho dne. Trochu doufám, že se podobný den bude co nejdřív opakovat...

Ráj U Špalka

Tuhle sobotu jsme se s přáteli stavili po promrzlé procházce na kopec Barborka u Buchlova v Hospodě U Špalka. Měli tam sraz horolezci a tak tam bylo plno, ale udělali nám místo a když jsme si dali svařák, pozvali nás i na baňku. Bylo tam spousta zajímavých lidí a to nejen vizuálně. Velmi starý pán vyrábějící za svých fotek kalendáře, možná až trochu příliš hovorný stařík nazývající všechna děvčata ovečkami, slečna jezdící po zahraničních horách a spousta dalších...
Nikoho z nich jsme nikdy neviděli, lae tak nějak nás vzali mezi sebe, vítali se s námi, pili s námi a mluvili s námi a dokonce se i nechali fotit. I když ne všichni. Byla tam neuvěřitelně přátelská atmosféra, kterou podporovala i hospoda jako taková.
Jsem strašně rád, že taková místa a takoví lidé ještě jsou!

Blízké setkání nejlepšího druhu

Jsou lidé, kteří se tváří jako kamarádi, ale nejsou. Někdy doopravdy nejsou, jindy stačí takříkajíc sejít z očí a sejdem jim i z mysli. Jsou ale naštěstí i přátelé, kteří jsou opravdovými přáteli a zůstávají jimi navzdory času i vzdálenostem.
Tyhle dva kluky jsem neviděl 12 let a s Petrem jsme za tu dobu ani nijak moc nekomunikovali. Přesto jsou to pořád kamarádi a znovu jsme se bavili jako před lety. Sice se moc nechtěli fotit, ale aspoň jeden záběr jsem si ukrad.
Děkuju tímto Zdendovi a Petrovi za bohužel jen krátký výlet, který ale rozhodně stál za to. Snad to do příště nebude trvat tak dlouho.

Focení s tátou 3

Občas se zadaří a můžu si zafotit s tátou. Při dovolené s dcerkami na Slapech minulý týden se to povedlo, i když šlo především o tátův rank,ve kterém se běžně nepohybuju. Broučkaření na můj vkus vyžaduje příliš mnoho trpělivosti a plazení se podrostem. Tentokrát to ale bylo o focení na stěně chaty, na které celou noc svítila zářivka a tak jsem se taky přidal...

Hudečkovi v Národní Galerii

Byli jsme s mou nejdražší o víkendu v Praze a navštívili tam Národní Galerii. Šli jsme tam hlavně na Slovanskou epopej, ale nakonec jsme prošli komplet stálé sbírky a i když jsme jim nedali tolik času, kolik by to chtělo, bylo to úžasné. Pro mě i proto, že se tam může volně fotit skoro všude. A nic na tom nemění ani bolavé nohy.
Všem vřele doporučujeme!