čtvrtek 25. listopadu 2021

Jednou zůstanou jen roušky

Už nějaký čas nemám tendenci ani chuť se na sociálních sítích vyjadřovat k aktuálním, kontroverzním ani žádným jiným tématům. Když jsem to udělal naposled byl jsem téměř lynčován lidmi, které jsem měl za dobré přátele.

Stejně tak jsem se nijak výrazně na internetu nevyjadřoval ke koronakrizi. Myslím, že slov padlo od začátku pandemie dost a není třeba zbytečně přidávat další.

Jedno ale teď řeknu. Ta nemoc jednou odejde. Třeba ne úplně, ale vymizí natolik, že už nebude třeba nějakých speciálních opatření. V nemocnicích bude zas dost místa a času pro ty, kteří mají jiné problémy. Lidé nebudou muset být doma pro pouhé podezření, nebudou marodit a nebudou už ani umírat kvůli jednomu viru.

Ale něco tu s námi zůstane a to budou ty zatracené roušky co některým z nás padají od úst, které někde zapomínáme nebo je dokonce někteří z nás vědomě odhazují. Nejsou to papírky, které snadno zetlí a tak nám budou připomínat co se tu dělo, v čem jsme museli žít, kolik bylo utrpení a co všechno nás to stálo, ale taky všechnu tu nenávist a zlost, která mezi lidmi naprosto zbytečně byla a všechna ta hloupá slova, která padla. Zůstanou jen ty roušky a ta slova, která už nejdou vzít zpět. Myslete na to...






Žádné komentáře:

Okomentovat