když podzim se miluje se zimou

 

v mých krocích listím

se miluje pod vodou

podzim se zimou

Jednou zůstanou jen roušky

Už nějaký čas nemám tendenci ani chuť se na sociálních sítích vyjadřovat k aktuálním, kontroverzním ani žádným jiným tématům. Když jsem to udělal naposled byl jsem téměř lynčován lidmi, které jsem měl za dobré přátele.

Stejně tak jsem se nijak výrazně na internetu nevyjadřoval ke koronakrizi. Myslím, že slov padlo od začátku pandemie dost a není třeba zbytečně přidávat další.

Jedno ale teď řeknu. Ta nemoc jednou odejde. Třeba ne úplně, ale vymizí natolik, že už nebude třeba nějakých speciálních opatření. V nemocnicích bude zas dost místa a času pro ty, kteří mají jiné problémy. Lidé nebudou muset být doma pro pouhé podezření, nebudou marodit a nebudou už ani umírat kvůli jednomu viru.

Ale něco tu s námi zůstane a to budou ty zatracené roušky co některým z nás padají od úst, které někde zapomínáme nebo je dokonce někteří z nás vědomě odhazují. Nejsou to papírky, které snadno zetlí a tak nám budou připomínat co se tu dělo, v čem jsme museli žít, kolik bylo utrpení a co všechno nás to stálo, ale taky všechnu tu nenávist a zlost, která mezi lidmi naprosto zbytečně byla a všechna ta hloupá slova, která padla. Zůstanou jen ty roušky a ta slova, která už nejdou vzít zpět. Myslete na to...

Koncert Ústřední hudby AČR se sólistkami Dashou a Lucií Silkenovou

Máme to neuvěřitelné štěstí, že naše Anežka zvládá celkem bez problémů i hudební produkce všeho druhu ve večerních hodinách a tak jsme si mohli zajít na tenhle úžasný koncert na Velkém náměstí. Těšil jsem se především na Dashu a nespletl se, protože i přes mou slušnou migrénu byl její zpěv obrovským zážitkem...

Než zazní zvony

Byl jsem včera v krásném městysu Dřevohostice natáčet žehnání zvonů Maria a sv.Havel arcibiskupem Janem Graubnerem a díky tomu jsem se dostal do místní nádherné renesanční zvonice ve chvíli, když parta veselých slovenských zvonařů tyto nové zvony zavěšovala. Po většinu dne jsem neměl moc času fotit, ale tady se chvilička přece jen našla a já jsem za to moc rád.

pakárna

sám už nevím kam dnes jdu

hledat novou náhodu 

jednou nohou na cestě

směrem k divné nevěstě

řekni mi prosím brejden

až se tam oba sejdem

vzpomínky na život za plotem

 s úsměvem i hrůzou ve tváři

prošel životem

v očích a vráskách se odráží

život za plotem

Když se točí ve Vlčnově

Už po několikáté se mi včera poštěstilo a měl jsem tu možnost asistovat při natáčení folklórních souborů ve Vlčnově. Lidi okolo folklóru jsou úžasní a stejně tak můj "šéf" a jeho žena. Bylo to moc fajn a mě se navíc povedlo si trochu pohrát s foťákem s lepším objektivem, půjčeným od kamaráda a z některých fotek mám i hodně dobrý pocit. Snad oprávněně a není to jen silou okamžiku.