Máme to neuvěřitelné štěstí, že naše Anežka zvládá celkem bez problémů i hudební produkce všeho druhu ve večerních hodinách a tak jsme si mohli zajít na tenhle úžasný koncert na Velkém náměstí. Těšil jsem se především na Dashu a nespletl se, protože i přes mou slušnou migrénu byl její zpěv obrovským zážitkem...
Už po několikáté se mi včera poštěstilo a měl jsem tu možnost asistovat při natáčení folklórních souborů ve Vlčnově. Lidi okolo folklóru jsou úžasní a stejně tak můj "šéf" a jeho žena. Bylo to moc fajn a mě se navíc povedlo si trochu pohrát s foťákem s lepším objektivem, půjčeným od kamaráda a z některých fotek mám i hodně dobrý pocit. Snad oprávněně a není to jen silou okamžiku.
Byli jsme při srazu facebookové skupiny Mobilní fotografie CZ/SK v Kroměříži i v Expozici Karla Kryla. Byl to silný zážitek.
Nepopsatelný.
A obraz to přenést nemůže!
Musí se to zažít na vlastní duši...
Baví mě občas hledat nebo narážet na přezpívané verze mých oblíbených písniček.
Mám rád, když se najde nový přístup- baví mě třeba kolik různých verzí existuje pro Yesterday.
Také je někdy zajímavé, co dovedou udělat dnešní interpreti z blues nebo country jako v případě skupiny All4One v písni I swear.
Občas mě pobaví vydařené parodie.
Velmi výjmečně se stane, že nová verze originál vyloženě vylepší a posune o kus jinam.
Ale vůbec nejvíc se mi líbí, když narazím na novou verzi nějaké písně, ze které čiší úcta k originálu a jeho autorovi, ze které člověk cítí spřízněnost autora původní verze a autora té nové. Když jsem před lety poprvé slyšel Radůzinu Plachtu, cítil jsem přesně tohle a dodnes to považuju za nejlepší předělávku všech dob.
Včera jsem se zúčastnil v olomoucké Hospodě U Muzea, zvané ponorka, docela příjemné akce a to vernisáže výstavy Výtvarného klubu Tvrdé Játro Brno. Sice jsem se tam nesetkal se všemi, s kterými jsem chtěl, ale zato jsem si prohlédl zajímavé vystavené práce, poslechl zajímavého písničkáře Vladimíra Smutného, narazil na trošičku hospodského umění a především jsem se konečně naživo setkal se zajímavým básníkem, fotografem, dýmkařem a především člověkem, Františkem Vrbou a jsem za to moc rád. A nesmím zapomenout na svou úžasnou snoubenku, která tam jela se mnou a i když to nebyl tak úplně šálek její kávy, vydržela to tam se mnou a snad nakonec byla i docela spokojená.
