neděle 5. března 2017

O náhodách a radostech

Včera jsme byli na Školním plese v Chropyni. Už při příchodu do sálu jsem si jako popelář nemohl nevšimnout červené popelnice mezi cenami do tomboly, které byly rozestaveny poblíž našeho stolu. Hned jsem se s ní vyfotil a měl za to, že tím humorné situace s ní spojené pro tento večer končí. To jsem ale netušil, že tu popelnici v tombole opravdu vyhraju...
Hned na začátku jsem taky poblíž šaten potkal manželský pár, se kterým jsme se vzájemně pozdravili aniž bychom si hned byli jistí odkud se známe. Až po chvíli jsme si uvědomili, že paní za námi pravidelně chodí při práci s jejich malým synem, kterého když to jde necháme popelnice i sypat a jednou jsme mu donesl popelářskou čepici. Řekl jsem si fajn náhoda, ale opět omyl. Pán je totiž ředitelem chropyňské školy na jejímž plese jsme byli...
No a když už jsem vyhrál popelnici a na plese byli přítomni i rodičové našeho největšího fanouška z Chropyně, napadlo mě, že jim tu popelnici pro mladýho dám a bude mít aspoň stylovou krabici na hračky. Měli radost, jejich kluk Honzík bude mít určitě taky radost a já mám radost, že z takové veselé souhry náhod vzešlo tolik radostí. Možná malých radostí, ale kdo může říct, jaká radost je malá a jaká velká?

Já s popelnicí ještě než jsem ji vyhrál

Honzík při práci

Předávání popelnice

neděle 26. února 2017

Kamarád Karel aneb co se do WOL nevešlo

Jelikož jsem se před nedávnem doma nudil dva týdny na neschopence a nevěděl co mám fotit do WOL, nafotil jsem celý druhý týden s dřevěným panákem, co jsem si donesl z práce, kterému říkám Karel.
Nejdřív měl být jen na jedné fotce z každého dne a nakonec je úplně na všech fotkách a jel se mnou i do Prahy. Podívat se na celý týden můžete tady http://www.weekoflife.com/cz/week/18898/zima-s-popelarem-12-.aspx
Vzniklo ale i dost fotek navíc, které se do WOL nevešly a pár z nich dávám sem...




pátek 10. února 2017

o zhasnutých světlech a opadaném listí

zhasla další světla
z dalšího stromu opadalo listí
a mlha zakryla nám celé okolí

smrt do očí vmetla
všechno čím byli jsme si jistí
a co už tebe ani trochu nebolí


tahle fotka měla být původně o něčem úplně jiném, ale člověk míní a voda mění a obraz se stal rozloučením s přítelem z doby, kdy starosti byly menší a přátelství silnější
...
sbohem kamaráde

čtvrtek 12. ledna 2017

Sudek na Strahově

Na poslední chvíli jsme s Pavlou stihli výstavu k výročím Josefa Sudka ve Strahovském klášteře. Bylo úžasné vidět fotografie, které znám z knih a internetu živé. Jsou tak jiné!
A celý Strahovský klášter je zajímavé místo...
Při příležitosti našeho výletu do Prahy jsme navíc živě poznali dvě nové kamarádky, které do té doby byly pouze facebookově virtuální a to má taky váhu!
Udělal jsem tam spoustu fotek, ale sem si dám jen jednu, která mi při prohlížení evokuje náladu toho dne. Trochu doufám, že se podobný den bude co nejdřív opakovat...


neděle 13. listopadu 2016

Ráj U Špalka

Tuhle sobotu jsme se s přáteli stavili po promrzlé procházce na kopec Barborka u Buchlova v Hospodě U Špalka. Měli tam sraz horolezci a tak tam bylo plno, ale udělali nám místo a když jsme si dali svařák, pozvali nás i na baňku. Bylo tam spousta zajímavých lidí a to nejen vizuálně. Velmi starý pán vyrábějící za svých fotek kalendáře, možná až trochu příliš hovorný stařík nazývající všechna děvčata ovečkami, slečna jezdící po zahraničních horách a spousta dalších...
Nikoho z nich jsme nikdy neviděli, lae tak nějak nás vzali mezi sebe, vítali se s námi, pili s námi a mluvili s námi a dokonce se i nechali fotit. I když ne všichni. Byla tam neuvěřitelně přátelská atmosféra, kterou podporovala i hospoda jako taková.
Jsem strašně rád, že taková místa a takoví lidé ještě jsou!









středa 2. listopadu 2016

Blízké setkání nejlepšího druhu

Jsou lidé, kteří se tváří jako kamarádi, ale nejsou. Někdy doopravdy nejsou, jindy stačí takříkajíc sejít z očí a sejdem jim i z mysli. Jsou ale naštěstí i přátelé, kteří jsou opravdovými přáteli a zůstávají jimi navzdory času i vzdálenostem.
Tyhle dva kluky jsem neviděl 12 let a s Petrem jsme za tu dobu ani nijak moc nekomunikovali. Přesto jsou to pořád kamarádi a znovu jsme se bavili jako před lety. Sice se moc nechtěli fotit, ale aspoň jeden záběr jsem si ukrad.
Děkuju tímto Zdendovi a Petrovi za bohužel jen krátký výlet, který ale rozhodně stál za to. Snad to do příště nebude trvat tak dlouho.


středa 3. srpna 2016

Focení s tátou 3

Občas se zadaří a můžu si zafotit s tátou. Při dovolené s dcerkami na Slapech minulý týden se to povedlo, i když šlo především o tátův rank,ve kterém se běžně nepohybuju. Broučkaření na můj vkus vyžaduje příliš mnoho trpělivosti a plazení se podrostem. Tentokrát to ale bylo o focení na stěně chaty, na které celou noc svítila zářivka a tak jsem se taky přidal...