pondělí 31. července 2017

Židovský hřbitov v Kosově Hoře

Při nedávné dovolené jsme s mojí ženou našli starý židovský hřbitov v Kosově hoře. Bylo opravdu nutné trochu ho hledat ale stálo to za to. To místo má neuvěřitelnou atmosféru a byť v jeho těsné blízkosti vede frekventovaná silnice, vůbec ji nevnímáte, když stojíte mezi zarostlými hroby a polorozpadlými zdmi.
Budete-li mít cestu okolo Sedlčan, zkuste si najít čas a věnujte úsilí tomu, abyste ten hřbitov taky našli- stojí to za to!
No a v okolí je i hodně dalších zajímavých míst spojených s předválečnou židovskou komunitou...







neděle 23. července 2017

Můj vlastní prales

Když jsem zahajoval svojí výstavu v restauraci Radniční sklípek v Kroměříži, dostal jsem od přátel z nejbližších při té příležitosti knihu fotografií Josefa Sudka "Prales Mionší"...
Když jsem teď byl na dovolené na Slapech našel jsem při jedné ranní procházce lesem svůj soukromý Prales Mionší- těžko přístupné místo málo ovlivněné člověkem...
Je zvláštní jak taková místa mají úplně jinou atmosféru než všechno v jejich okolí...
Až tam zas přijedu, určitě se tam vrátím.




úterý 27. června 2017

Tři pinhole sestry

Tak jsem měl po čase trochu času se věnovat i jiným svým fotkám než těm do Week of Life a vyhrály to dírkovky.
Jsou moje srdeční...
Mám jich tam dost, ale tyhle tři jakoby byly vyfocené na jednom místě...
Musel jsem je prostě zavěsit najednou.




pátek 9. června 2017

Rozcuchanou krajinou Jirky Trnky

V sobotu 20.5. jsem se zúčastnil druhého ročníku Interpretace krajiny Jirky Trnky. Byla to akce se skvělými lidmi a přáteli, jakých je málo a přitom šlo vlastně o obyčejné setkání s procházkou zarostlou krajinou kolem řeky. Děkuju Jirkovi, že mě do svojí rozcuchané krajiny pozval!












neděle 5. března 2017

O náhodách a radostech

Včera jsme byli na Školním plese v Chropyni. Už při příchodu do sálu jsem si jako popelář nemohl nevšimnout červené popelnice mezi cenami do tomboly, které byly rozestaveny poblíž našeho stolu. Hned jsem se s ní vyfotil a měl za to, že tím humorné situace s ní spojené pro tento večer končí. To jsem ale netušil, že tu popelnici v tombole opravdu vyhraju...
Hned na začátku jsem taky poblíž šaten potkal manželský pár, se kterým jsme se vzájemně pozdravili aniž bychom si hned byli jistí odkud se známe. Až po chvíli jsme si uvědomili, že paní za námi pravidelně chodí při práci s jejich malým synem, kterého když to jde necháme popelnice i sypat a jednou jsme mu donesl popelářskou čepici. Řekl jsem si fajn náhoda, ale opět omyl. Pán je totiž ředitelem chropyňské školy na jejímž plese jsme byli...
No a když už jsem vyhrál popelnici a na plese byli přítomni i rodičové našeho největšího fanouška z Chropyně, napadlo mě, že jim tu popelnici pro mladýho dám a bude mít aspoň stylovou krabici na hračky. Měli radost, jejich kluk Honzík bude mít určitě taky radost a já mám radost, že z takové veselé souhry náhod vzešlo tolik radostí. Možná malých radostí, ale kdo může říct, jaká radost je malá a jaká velká?

Já s popelnicí ještě než jsem ji vyhrál

Honzík při práci

Předávání popelnice

neděle 26. února 2017

Kamarád Karel aneb co se do WOL nevešlo

Jelikož jsem se před nedávnem doma nudil dva týdny na neschopence a nevěděl co mám fotit do WOL, nafotil jsem celý druhý týden s dřevěným panákem, co jsem si donesl z práce, kterému říkám Karel.
Nejdřív měl být jen na jedné fotce z každého dne a nakonec je úplně na všech fotkách a jel se mnou i do Prahy. Podívat se na celý týden můžete tady http://www.weekoflife.com/cz/week/18898/zima-s-popelarem-12-.aspx
Vzniklo ale i dost fotek navíc, které se do WOL nevešly a pár z nich dávám sem...




pátek 10. února 2017

o zhasnutých světlech a opadaném listí

zhasla další světla
z dalšího stromu opadalo listí
a mlha zakryla nám celé okolí

smrt do očí vmetla
všechno čím byli jsme si jistí
a co už tebe ani trochu nebolí


tahle fotka měla být původně o něčem úplně jiném, ale člověk míní a voda mění a obraz se stal rozloučením s přítelem z doby, kdy starosti byly menší a přátelství silnější
...
sbohem kamaráde