Rosa Coeli - město holubů

Příběh dřevorubce

Byl sám a nešťastný...

 

...postavil dům, zasadil strom, splodil syna...

...pak všichni odešli...

...on zůstal se svými stromy...

...a byl s nimi šťastný.

Krajinami podlah Rajhradského kláštera

Byl jsem s Pavlou a Silvou v Rajhradském klášteře a zatímco ostatní návštěvníci zvídavě prohlíželi expozici o klášteře nebo krásně postavenou výstavu o Josefu Kainarovi, já chodil v předklonu absolutně nevnímaje cokoliv vystaveného a hledal své oblíbené Názděnky vtisknuté v dlaždicích na podlaze. Několik jsem jich našel a tohle jsou první z nich...

Židovský hřbitov v Kosově Hoře

Při nedávné dovolené jsme s mojí ženou našli starý židovský hřbitov v Kosově hoře. Bylo opravdu nutné trochu ho hledat ale stálo to za to. To místo má neuvěřitelnou atmosféru a byť v jeho těsné blízkosti vede frekventovaná silnice, vůbec ji nevnímáte, když stojíte mezi zarostlými hroby a polorozpadlými zdmi.
Budete-li mít cestu okolo Sedlčan, zkuste si najít čas a věnujte úsilí tomu, abyste ten hřbitov taky našli- stojí to za to!
No a v okolí je i hodně dalších zajímavých míst spojených s předválečnou židovskou komunitou...

Můj vlastní prales

Když jsem zahajoval svojí výstavu v restauraci Radniční sklípek v Kroměříži, dostal jsem od přátel z nejbližších při té příležitosti knihu fotografií Josefa Sudka "Prales Mionší"...
Když jsem teď byl na dovolené na Slapech našel jsem při jedné ranní procházce lesem svůj soukromý Prales Mionší- těžko přístupné místo málo ovlivněné člověkem...
Je zvláštní jak taková místa mají úplně jinou atmosféru než všechno v jejich okolí...
Až tam zas přijedu, určitě se tam vrátím.

Tři pinhole sestry

Tak jsem měl po čase trochu času se věnovat i jiným svým fotkám než těm do Week of Life a vyhrály to dírkovky.
Jsou moje srdeční...
Mám jich tam dost, ale tyhle tři jakoby byly vyfocené na jednom místě...
Musel jsem je prostě zavěsit najednou.

Rozcuchanou krajinou Jirky Trnky

V sobotu 20.5. jsem se zúčastnil druhého ročníku Interpretace krajiny Jirky Trnky. Byla to akce se skvělými lidmi a přáteli, jakých je málo a přitom šlo vlastně o obyčejné setkání s procházkou zarostlou krajinou kolem řeky. Děkuju Jirkovi, že mě do svojí rozcuchané krajiny pozval!

O náhodách a radostech

Včera jsme byli na Školním plese v Chropyni. Už při příchodu do sálu jsem si jako popelář nemohl nevšimnout červené popelnice mezi cenami do tomboly, které byly rozestaveny poblíž našeho stolu. Hned jsem se s ní vyfotil a měl za to, že tím humorné situace s ní spojené pro tento večer končí. To jsem ale netušil, že tu popelnici v tombole opravdu vyhraju...
Hned na začátku jsem taky poblíž šaten potkal manželský pár, se kterým jsme se vzájemně pozdravili aniž bychom si hned byli jistí odkud se známe. Až po chvíli jsme si uvědomili, že paní za námi pravidelně chodí při práci s jejich malým synem, kterého když to jde necháme popelnice i sypat a jednou jsme mu donesl popelářskou čepici. Řekl jsem si fajn náhoda, ale opět omyl. Pán je totiž ředitelem chropyňské školy na jejímž plese jsme byli...
No a když už jsem vyhrál popelnici a na plese byli přítomni i rodičové našeho největšího fanouška z Chropyně, napadlo mě, že jim tu popelnici pro mladýho dám a bude mít aspoň stylovou krabici na hračky. Měli radost, jejich kluk Honzík bude mít určitě taky radost a já mám radost, že z takové veselé souhry náhod vzešlo tolik radostí. Možná malých radostí, ale kdo může říct, jaká radost je malá a jaká velká?

Já s popelnicí ještě než jsem ji vyhrál

Honzík při práci

Předávání popelnice

Kamarád Karel aneb co se do WOL nevešlo

Jelikož jsem se před nedávnem doma nudil dva týdny na neschopence a nevěděl co mám fotit do WOL, nafotil jsem celý druhý týden s dřevěným panákem, co jsem si donesl z práce, kterému říkám Karel.
Nejdřív měl být jen na jedné fotce z každého dne a nakonec je úplně na všech fotkách a jel se mnou i do Prahy. Podívat se na celý týden můžete tady http://www.weekoflife.com/cz/week/18898/zima-s-popelarem-12-.aspx
Vzniklo ale i dost fotek navíc, které se do WOL nevešly a pár z nich dávám sem...

o zhasnutých světlech a opadaném listí

zhasla další světla

z dalšího stromu opadalo listí

a mlha zakryla nám celé okolí

smrt do očí vmetla

všechno čím byli jsme si jistí

a co už tebe ani trochu nebolí

tahle fotka měla být původně o něčem úplně jiném, ale člověk míní a voda mění a obraz se stal rozloučením s přítelem z doby, kdy starosti byly menší a přátelství silnější

...

sbohem kamaráde

Sudek na Strahově

Na poslední chvíli jsme s Pavlou stihli výstavu k výročím Josefa Sudka ve Strahovském klášteře. Bylo úžasné vidět fotografie, které znám z knih a internetu živé. Jsou tak jiné!
A celý Strahovský klášter je zajímavé místo...
Při příležitosti našeho výletu do Prahy jsme navíc živě poznali dvě nové kamarádky, které do té doby byly pouze facebookově virtuální a to má taky váhu!
Udělal jsem tam spoustu fotek, ale sem si dám jen jednu, která mi při prohlížení evokuje náladu toho dne. Trochu doufám, že se podobný den bude co nejdřív opakovat...