Když se točí ve Vlčnově

Už po několikáté se mi včera poštěstilo a měl jsem tu možnost asistovat při natáčení folklórních souborů ve Vlčnově. Lidi okolo folklóru jsou úžasní a stejně tak můj "šéf" a jeho žena. Bylo to moc fajn a mě se navíc povedlo si trochu pohrát s foťákem s lepším objektivem, půjčeným od kamaráda a z některých fotek mám i hodně dobrý pocit. Snad oprávněně a není to jen silou okamžiku.

MIMOOBRAZY

V sobotu 8.června jsme s Františkem Vrbou vernisáží zahájili naší společnou výstavu fotografií a textů Mimoobrazy. Byl to moc fajn den plný skvělých lidí a snad se to celé povedlo, protože my i hosté jsme se dobře bavili a užili si to. Mám z té výstavy i díky té vernisáži strašně skvělý pocit a doufám, že přes ne úplně veselou linku našich prací bude mít dobrý pocit každý kdo se zajde podívat. Výstava bude ve foyer Domu Kultury Kroměříž až do 27.června, tak to třeba ještě pár lidí stihne ;)

moji bratři v triku

Franta Špaček byl překvapivou ale o to milejší návštěvou

lidí nebylo moc ale stačilo to aby bylo dobře

fotit jsem moc nestíhal a ještě se tomu někteří snažili vyhnout

Luba rozdával medicínu

Josef Vrážel přijel jen kvůli vernisáži až z Valach

vykládali jsme a smáli se a vůbec...

další víc než milá návštěva od Olmika

seděli jsme dokud nás málem nevyhodili ;)

O náhodách a radostech

Včera jsme byli na Školním plese v Chropyni. Už při příchodu do sálu jsem si jako popelář nemohl nevšimnout červené popelnice mezi cenami do tomboly, které byly rozestaveny poblíž našeho stolu. Hned jsem se s ní vyfotil a měl za to, že tím humorné situace s ní spojené pro tento večer končí. To jsem ale netušil, že tu popelnici v tombole opravdu vyhraju...
Hned na začátku jsem taky poblíž šaten potkal manželský pár, se kterým jsme se vzájemně pozdravili aniž bychom si hned byli jistí odkud se známe. Až po chvíli jsme si uvědomili, že paní za námi pravidelně chodí při práci s jejich malým synem, kterého když to jde necháme popelnice i sypat a jednou jsme mu donesl popelářskou čepici. Řekl jsem si fajn náhoda, ale opět omyl. Pán je totiž ředitelem chropyňské školy na jejímž plese jsme byli...
No a když už jsem vyhrál popelnici a na plese byli přítomni i rodičové našeho největšího fanouška z Chropyně, napadlo mě, že jim tu popelnici pro mladýho dám a bude mít aspoň stylovou krabici na hračky. Měli radost, jejich kluk Honzík bude mít určitě taky radost a já mám radost, že z takové veselé souhry náhod vzešlo tolik radostí. Možná malých radostí, ale kdo může říct, jaká radost je malá a jaká velká?

Já s popelnicí ještě než jsem ji vyhrál

Honzík při práci

Předávání popelnice

blíží se velký den

už se to blíží

už za měsíc

už máme co na sebe

zbývá jen ANO říct

Šťastný

Dnes ráno cestou do práce jsem si pouštěl do oušek a zároveň tak trochu "prozpěvoval" písničku Happy od Pharrella Williamse. Udělala mi dobrou náladu a tak jsem ji dal do smyčky a začal i za chůze podupávat a podivně se prokrucovat, což by si někdo mohl vyložit i jako tanec. Pár lidí na mě sice koukalo divně, ale jedna paní, co mě zná, se smála a ptala se, co blbnu. Vysvětlil jsem a pustil skladbu nahlas. Smála se dál a spolu se svou kolegyní se přidala a jelikož jsme ještě větší kus cesty do práce měli společný, "protančili" jsme ho spolu. Pár dalších lidí sice opět divně koukalo, ale už mnohem víc se usmívalo a smálo. Do práce jsem nakonec dorazil o něco později, ale dobrá nálada mi přes všechny problémy moje i ostatních lidí na celém světě vydržela celý zbytek dne až doteď a asi ještě vydrží. Asi budu cestou do práce "tančit" a "zpívat" častěji...