Blízké setkání nejlepšího druhu

Jsou lidé, kteří se tváří jako kamarádi, ale nejsou. Někdy doopravdy nejsou, jindy stačí takříkajíc sejít z očí a sejdem jim i z mysli. Jsou ale naštěstí i přátelé, kteří jsou opravdovými přáteli a zůstávají jimi navzdory času i vzdálenostem.
Tyhle dva kluky jsem neviděl 12 let a s Petrem jsme za tu dobu ani nijak moc nekomunikovali. Přesto jsou to pořád kamarádi a znovu jsme se bavili jako před lety. Sice se moc nechtěli fotit, ale aspoň jeden záběr jsem si ukrad.
Děkuju tímto Zdendovi a Petrovi za bohužel jen krátký výlet, který ale rozhodně stál za to. Snad to do příště nebude trvat tak dlouho.