Úžasná a krásná duše kamarádky Ivči už není...
Probrečel jsem s přestávkami celý den. Chtěl bych se s ní nějak rozloučit, ale když hledám slova, brečím zas...
Kdysi mi poslala jednu báseň a když jsem si ji teď přečetl, s hrůzou jsem si uvědomil jak sedí na to, co jsem včera prožíval...
Hodina mezi psem a vlkem Ticho, pak sten.
To venku praská staletý kmen
Stíny větví jak ruce starce, snaží se
uchopit marně co nadosah
Noří se do tmy, šátrají po střechách
Houkání sýce a skřípění vrat. Ke spánku žádný chvat.
Nocí je slyšet vlčí zpěv.
Neděsí, volá tě, zve tě zas zpět
utichl, jak předtím mnohokrát.
Tak zítra, zítra snad
Za ty verše připojila ještě pár slov:Jedna ode mě. I když temnější, tak snad taky pro hezký ráno
....s díky za to že jsi ....za to, co dělášIvčo díky za to že jsi byla a za to co jsi dělala!
Nikdy na tebe nezapomenu!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat