Krátká setkání

  V náhlém proudu slov potkali se...

 ...opilí něčím neznámým přestali myslet...

...ale rozbitými mřížemi se vrátili do svých klecí.

Podzámka

Rád chodím do Podzámky. Bývá v ní sice hodně lidí, ale je tak velká, že to nevadí - i tak se tam dají najít krásné klidné a tiché kouty, kde se dá přemýšlet nebo naopak osvobodit mysl od přemýšlení. Mám to tam rád...

chci

být!

aspoň tím odrazem

v krajině

bez tvých zrcadel

na listech

zvadlých květin

stoupat

k omamným vůním

a nepadnout

vysílením

když listí pláče

létali kolem sebe

jak listí

první poslední

nemohli sami najít nebe

byť čistí

v slunci poledním

tančili všemi stíny

jen spolu

i když se všemi

plakali z vlastní viny

až dolů

k tichu na zemi

Sbohem Ivi!

Včera jsem se dozvěděl šílenou zprávu:
Úžasná a krásná duše kamarádky Ivči už není...
Probrečel jsem s přestávkami celý den. Chtěl bych se s ní nějak rozloučit, ale když hledám slova, brečím zas...
Kdysi mi poslala jednu báseň a když jsem si ji teď přečetl, s hrůzou jsem si uvědomil jak sedí na to, co jsem včera prožíval...


Hodina mezi psem a vlkem Ticho, pak sten.

To venku praská staletý kmen

Stíny větví jak ruce starce, snaží se
uchopit marně co nadosah
Noří se do tmy, šátrají po střechách

Houkání sýce a skřípění vrat. Ke spánku žádný chvat.

Nocí je slyšet vlčí zpěv.
Neděsí, volá tě, zve tě zas zpět

utichl, jak předtím mnohokrát.

Tak zítra, zítra snad


Za ty verše připojila ještě pár slov:Jedna ode mě. I když temnější, tak snad taky pro hezký ráno ....s díky za to že jsi ....za to, co děláš


Ivčo díky za to že jsi byla a za to co jsi dělala!
Nikdy na tebe nezapomenu!!!

 

Rosa Coeli - město holubů

Příběh dřevorubce

Byl sám a nešťastný...

 

...postavil dům, zasadil strom, splodil syna...

...pak všichni odešli...

...on zůstal se svými stromy...

...a byl s nimi šťastný.