Včera jsme byli na Školním plese v Chropyni. Už při příchodu do sálu jsem si jako popelář nemohl nevšimnout červené popelnice mezi cenami do tomboly, které byly rozestaveny poblíž našeho stolu. Hned jsem se s ní vyfotil a měl za to, že tím humorné situace s ní spojené pro tento večer končí. To jsem ale netušil, že tu popelnici v tombole opravdu vyhraju...
Hned na začátku jsem taky poblíž šaten potkal manželský pár, se kterým jsme se vzájemně pozdravili aniž bychom si hned byli jistí odkud se známe. Až po chvíli jsme si uvědomili, že paní za námi pravidelně chodí při práci s jejich malým synem, kterého když to jde necháme popelnice i sypat a jednou jsme mu donesl popelářskou čepici. Řekl jsem si fajn náhoda, ale opět omyl. Pán je totiž ředitelem chropyňské školy na jejímž plese jsme byli...
No a když už jsem vyhrál popelnici a na plese byli přítomni i rodičové našeho největšího fanouška z Chropyně, napadlo mě, že jim tu popelnici pro mladýho dám a bude mít aspoň stylovou krabici na hračky. Měli radost, jejich kluk Honzík bude mít určitě taky radost a já mám radost, že z takové veselé souhry náhod vzešlo tolik radostí. Možná malých radostí, ale kdo může říct, jaká radost je malá a jaká velká?
 |
| Já s popelnicí ještě než jsem ji vyhrál |
 |
| Honzík při práci |
 |
| Předávání popelnice |
Žádné komentáře:
Okomentovat